Konec intervencí a FED se postaraly o vzrušení (Týden 15)

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi. „Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“, otázal se Švejk. To byly první dvě věty, které mě napadly poté, co jsem se ve čtvrtek odpoledne doslechl, že Česká národní banka ukončila své intervence proti naší domácí měně. A pohled na cenový graf mě přesvědčil o oprávněnosti Švejkovy odpovědi. Žádný armageddon se, alespoň prozatím, nekonal a česká koruna jenom mírně vůči dolaru a společné evropské měně posílila. Takže jaké intervence, paní Müllerová?

Mediální masáž o tom, co udělá kurz české koruny po svém uvolnění, přitáhla řadu spekulantů doufajících ve snadný výdělek. Při ohlášení začátku intervenčního režimu skutečně koruna vůči hlavním měnám skokově posílila o plných deset procent. Tehdy se ale jednalo o ohlášení, pro většinu nezasvěcené populace, relativně nečekané. Tentokrát se o ukončení režimu nějaký čas hovořilo snad i na Nově a tak se o překvapení skutečně jednat nemohlo.

Další vývoj? Přinejmenším nejasný. V každém případě bude na koruně opět zajímavo. Česká národní banka zároveň oznámila, že je připravena nadměrné kurzové výkyvy prostřednictvím svých nástrojů mírnit. Kurz koruny může kolísat na obě strany a hlavní slovo budou mít zřejmě již budoucí fundamenty.

A ty jsou prozatím stále poměrně dobré. Hovoří o tom domácí statistiky vydané v uplynulém týdnu. Maloobchodní tržby se meziročně zvýšily o 4,8 % (bez očištění o sezónní vlivy rostly jen o 0,6 %), průmyslová výroba v České republice roste o 2,7 %, pokud ovšem započítáme sezónní vlivy, pak je růst mnohem vyšší a dosahuje 6,7 %. V útlumu tak zůstává jenom stavebnictví. To si v únoru pohoršilo o sedm procent.

V zámoří bylo hlavní událostí minulého týdne zveřejnění zápisu z posledního zasedání centrálních bankéřů ve Spojených státech. Zápis ukázal, že zvýšení úrokových sazeb, ke kterému bankéři přikročili, nebylo zdaleka jediným hlavním tématem. FED začíná pozvolna přemítat o tom, že by mohl začít postupně snižovat svoji bilanci, kterou v uplynulých letech v rámci programů kvantitativního uvolňování mimořádně zvýšil až do velikosti 4,5 biliónu dolarů. Vzhledem k tomu že zvyšování rozvahy FEDu je často považováno za jeden z důvodů růstu akciových i dluhopisových trhů v minulých letech, se může jednat o zprávu, která může investory znepokojit. Na klidu jim nepřidalo ani to, že centrální bankéři řešili také situaci na akciových trzích. „Jestli je vše tak, jak má být, a čekají nás jen jasné zítřky, tak proč se akciovým trhem FED vlastně zabývá?“, může se zeptat zvědavý obchodník… Na lehkou váhu nelze brát ani poznámku o tom, že jistotu ohledně ekonomického růstu a tempa inflace podle FEDu komplikuje politika Donalda Trumpa.

Své řekla v uplynulém týdnu i Evropská centrální banka. Na jedné straně prosákly zprávy, že se šéf německé Bundesbanky zasazuje o to, aby i ECB začala ve své politice přitvrzovat, na druhé straně guvernér Draghi říká, že současné sazby zůstanou na svých úrovních minimálně do doby, kdy dojde k ukončení programu kvantitativného uvolňování. Na naší straně oceánu tedy panuje klid.

Podrobný komentář včetně porovnání akciových fondů zaměřených na Japonsko najdete zde.